Anketa
Chcete, aby tým ŽC kandidoval do vedení ÚAD SLČR?
Sponzoři

Pec 20.-22.1.2012

Pec, pecka Pecička

 

   První letošní závody, kterých se Živěla cup účastnil, se konaly v Peci pod Sněžkou. Hned po příjezdu na prezentaci jsme letmo přejeli startovní listinu žen, zvláště pak kolonku označenou rok narození. Tento průzkum nás velice potěšil. Dále pak jsme prodiskutovali velmi zneužitelnou postavu polské předcvičovatelky se starým opečeným chlebem, jež byl některými komentáři RGMS občas vyveden z míry. Losování se příliš protahovalo, stejně jako předcvičovatelčino nezletilé tělíčko, a tak ve snaze vyhnout se veřejnému linčování, jsme se přesunuli na bar. Tam jsme zavzpomínali na akci v Bludném kořínku a to nejen slovy, ale i činy. Když se po pár minutách dostavil rozezlený slovenský trenér, že tam měl postavené rozpité pivo, s drzostí nám vlastní jsme jednotně tvrdili, že ho zřejmě barman odnesl. Někteří tak tvrdili z nevědomosti, jiní z prozíravosti. Jakmile jsme dopili zakoupené i ukradené pivo, nechali jsme se od Ludi odvézt na ubytování. Protože jsme se dohodli, že nechceme bydlet jako předloni v kopci, kam se musí věci nosit, bydleli jsme na chatě Slovanka, která je zhruba ve stejném kopci a možná o trošku dál. Ale aspoň to bylo dražší.

    Po prvním rozladění nás přivítalo vskutku domácké prostředí. Jídla by mohlo být pro chlapa trošku více, nicméně kvalita byla velmi vysoká a domácí jídlo bylo pecičkově chutné. K domácí pohodě přispíval i většinou monolog paní domácí taktně podtrhující prostředí rodinného penzionu. Jeho nevýhodou je slabší odhlučnění, tudíž slabší možnost rozjet to naplno s Pepim a Frantou. Jako další negativní prvek lze označit špatný odtok semene ve sprše, ale to snad může být na překážku jen mužským návštěvníkům. 

   První večer probíhal ve velmi kliklidném tempu, jen jsme ochutnali část lahve Havany a večer se chýlil ke konci. Před spaním se ještě někteří členové, konkrétně 666, AM a RGMS, pokusili dohnat tréninkový deficit soutěží ve výdrži ve sjezdovém postoji. Cílem byli tři minuty. AM těsně po dosažení vstal, v zápětí i RGMS a 666 se pokusil zlomit čtyři minuty, což se nakonec nepovedlo. No a mohlo se jít spát.

   Ráno jsme se opět přesvědčili, že nejen, že místní jsou stále důležití jako cecky hajzl, ale že i kradou a parkování je téměř nemožné. Potom jsme vyrazili skútr taxi na svah. Tam jsme zjistili, že přestože již bylo zaplaceno v kanceláři, jeden řidič si řekl o další platbu. Pohledem ze sedačky jsme se přesvědčili, že ten útes za rovinkou se nijak nezměnil a tudíž, že nás čeká boj. Naše obavy prohlídka ještě prohloubila. Již časy nejlepších kolem 1:08 napovídaly, že někteří z nás budou na svahu bojovat déle, než chlapci ve světovém poháru v Kitzbuhelu, kde byl sjezd zkrácen. Tento předpoklad se potvrdil a nejhorší dosažený čas 1:24 mluví za vše. Proto kromě královského pobavení mladých závodnic unikátními vtipy bylo nezbytné, aby došlo k umělému posílení odvahy na druhé kolo. Léty ověřenou zkušeností jsme sáhli po hrušce s hruškou a vlaječkou. Tento nádherný okamžik nám ale byl zkažen. Zůstali jsme stát jako zamrzlí. Z úst jednoho nejmenovaného člena vyšla tato věta: „Ne, fakt, já nebudu. Já když závodím, tak nemůžu, nedělá mi to dobře.“ No na to nezbývá říct nic, než- na co si tady kurva hraješ?  Jako by nestačil ten přešlap s pihatou… Rozladilo nás to tak, že jsme to museli dát ještě třikrát, abychom tuto hořkou pilulku nějak přešli. Výsledky jste si přečetli v sekci bodování, snad jen dodat, že 666 bojoval do úplného konce, kdy mu vypnula lyže, než ji nasadil, projel další závodník, znovu vyrazil na trať a další vypnutí mu projetí cílem znemožnilo. 

   Před odjezdem stihl ještě RGMS malý vtípek, kdy špindírka vybírající čísla přišla a říká: „Dáte mi svoje číslo?“ a RGMS s úsměvem, kterým sbalí každou, každou, odvětil: „Tak určitě- 736 606…. Máš teda originální způsob, jak mě sbalit.“ No a pak už šupky hupky do kopce na chatu. V sobotu naši sestavu posílil, i když posílil, prostě rozšířil Prochy.

   Luďa nám pověděl o dopravních komplikacích maličké, ale protože je asi oblíbená jako RGMS mezi děvčaty na tréninku, všichni se shodli a nechala se kolovat Spišská hruška, čímž jsme se vyhnuli řešení tohoto problému. Po večeři a několikahodinovém chytračení jsem vyrazili do Pecičky, konkrétně klubu MEEX. Naštěstí jsme měli číslo na nonstop taxi, takže po 7 pokusech jsme se dovolali a dojezd 4 minuty nás potěšil. Když jsme po dvaceti minutách došli na místo určení pěšky, bylo již jasné, že non-stop neznamená všude totéž. 

   Prohlédli jsme si všech 14 hostů a nic ani na cestu. Tedy kromě servírek. Prochy, 666 a AM si kupovali Kubíčka, RŽ pivíčko a RGMS se rozmýšlel. Když si trojice členů přinesla svůj pátý drink, RGMS měl před sebou svůj druhý. Poté ho Prochy vyzval, ať pije rychleji, že jsou o tři panáky napřed. RGMS jen pohladil svůj drink a vědom si jeho obsahu odvětil, že je v podstatě o jeden napřed. Čím více přibývalo hodin a prolitého alkoholu, AM s 666 začali kralovat parketu. Nutno přiznat, že při celkovém počtu tanečníků 2, včetně ŽC, nešlo o nijak složitý úkol. Pak se ještě Prochymu povedlo vylákat číslo ze zadané dívky, jejíž ňoumovitý přítel byl přítomen. K jeho cti mu budiž, že snad poprvé k tomu nepotřeboval cizí pomoc a nebylo to v Praze. Na závěr bylo nezbytné, aby si RŽ a AM dali dva Strohy, kdy jsem se bál o povrch svého oblečení, zvlášť po zkušenosti z Zell am See. Jako správní námořníci jsme si na závěr dali loď, ze servírky vylákali číslo na známého taxikáře a vyrazili zpět k ubytování. Samozřejmě správně tušíte, že onen známý taxikář byl tentýž, jehož číslo jsme volali cestou tam. Takže následovala opět cesta pěšky. Nebylo to zrovna blízko, takže každý kilo navíc je k neprospěchu věci, proto AM co mohl, odložil. Pak jsme se tichoučce kolem 5:38 vplížili do postýlek a doufali, že se vyplní Luďova předpověď, že nedělní závod bude zrušen. Ráno na snídani byl přítomen pouze RGMS a počkal potom v postýlce na ostatní. AM ráno obešel celý objekt a zjistil, že všichni závodníci jsou již pryč, jediní, kdo spí, je komplet Živěla cup. Vysvobozením byl pro nás telefon od pana Pružinky potvrzující jeho domněnku.

   Již se nemůžeme dočkat na příští víkend v Karlově.